Něco nového začíná - 1.část

8. března 2009 v 13:11 | Lillynka
Ahojky lidičky!Takže povídka se nakonec koná a to jen díky Aničce, která mi poradila, jak ji zveřejnit. Takže ti ještě jednou moc moc děkuju!!! Jinak nápad na povídku se mi sám osobě moc líbí, ale já neumim psát, takže to nakonec bude dost blbý. Sloh jsem nenáviděla už na základce, takže žádný umělecký dílo nečekejte : ( Hlavně teda popis hlavní postavy stojí za prd, prostě mi nešla nějak popsat, takže se mi moc prosím kvůli němu nesmějte : ( I tak bych byla moc ráda, kdybyste si ji aspoň přečetli a napsali svůj názor na ni =) Ještě nevím jestli udělám pokračování, záleží na tom, jak se vám bude 1.díl líbit. Takže se tu další část nejspíš neobjeví x) Takže dost keců a tady je to ,,umělecké dílo" x)


Ach jo. Zase sirup proti kašli. Nesnáším ho! Má strašně hořkou chuť. No jasně botasky. Sáhnu pod postel,na které ležím, vezmu si jednu botu a vyliju do ní nenáviděný sirup. Tak a je hotovo. Botu rychle vrátím na své místo,spolu se sirupem, a dojdu si k poličce s knížkami.Hm co bych si tak vybrala? Zdola se ozve klapnutí domovních dveří. To už asi rodiče odešli, chystali se dnes večer jít ven. Myslím, že si radši půjdu hrát s plyšáky. Najednou se zdola ozve výstřel. Polekaně sebou škubnu. Poté se ozvou 2 další a rychlé kroky. Jedny se ozývají zdola,ale ty další míří sem nahoru!!! Schovám se rychle pod postel a málem rozliju sirup, který jsem pod ní předtím schovala. Vyděšeně se dívám před sebe a poslouchám blížící se kroky. Někdo je už nahoře a míří přímo sem,do mého pokoje!!! Pak se ozve skřípnutí dveří a v mém zorném poli se objeví nohy neznámého člověka. Ten ,,někdo" se rozhlíží po pokoji a nechává za sebou červené šlápoty!!! Bojím se jen nadechnout,aby mě nenašel.Srdce mi buší tak hlasitě,že ho musí slyšet. Pak se zastaví u postele. Vyděšeně sleduju ruku,odkrývající přehoz postele. Pod postelí se objeví tvář a z ,,neznámého" se stává známý. ,,Neboj se Kessy,já ti přece nic neudělám " řekne a pomalu ke mně natahuje ruku …. ,,

,,Kessy!!!Kessy!!!No tak vstávej!!!"Nechápavě se dívám do tváře své spolubydlící Amy. ,,Co je? Co se děje? Kde to jsem? " Zeptám se jí zmateně. ,,Jsi u sebe v pokoji.Zase si měla tu svoji noční můru" .Jasně. Byl to pouhý sen. Poslední dobou se stále opakuje. Je to tím místem. Místem,kde jsem ztratila svou rodinu. Žili jsme všichni normální spokojený život: já,mamka, taťka a můj starší bráška. Jednoho dne k nám přišli 3 vetřelci a připravili mě o ně.O moji rodinu. O moje dětství. A taky o můj klidný spánek. Měla jsem naše ráda. Občas se mi o té noci zdálo, ale poslední dobou jsou ty sny o dost častější. Po 15 letech jsem se sem vrátila. Ani nevím proč. Prostě mě to sem táhlo. Chtěla jsem poznat město,ve kterém jsem strávila prvních 10 let mého života. Přemluvila jsem svoji nejlepší kamarádku Amy, aby se ke mně přidala. Vlastně mi to ani tolik práce nedalo. A tak jsem tady.V Las Vegas. Náš dům stál v malé předměstské části Las Vegas. Vlastně ještě stojí. Pořád jsem,ale nenašla odvahu jít se na něj podívat. Amy mě hodněkrát přemlouvala, ale já se na to ještě necítím, Zatím ne.

,,No tak konečně pojď, jinak přijdeš hned první den pozdě " probral mě Amyn hlas z vzpomínek. S povzdechem se vyhrabu z postele. Jasně nová práce. Na jednu stranu jsem se tam těšila, budu přeci dělat,to co mě tak baví. Na druhou stranu jsem se tam ale bála. Noví lidé. Se seznamováním jsem nikdy problémy neměla, ale bála jsem se abych tam nenarazila na nějakého intrikána popřípadě intrikánku. Můj budoucí ,,šéf " zněl po telefonu celkem v pohodě. Osobně jsem ho zatím neviděla. Vlastně nikoho z týmu. Amy vyjde z koupelny a já se pustím do úpravy svého zevnějšku. Po rychlé sprše se přesunu k zrcadlu a začnu pracovat na svém vzhledu. Dlouhé blonďaté vlasy, od přírody vlnité, projedu hřebenem. Své modré oči zdůrazním modrými linkami a modrou řasenkou, kterou prodloužím své už tak dlouhé řasy. Trochu výstřední, ale vypadá to zajímavě. Plné rty přejedu leskem a tím v koupelně končím. Přesunu se do pokoje a tam váhám nad oblečením. Nechci nic moc výstředního, ale taky nemůžu být oblečená jako doma. Nakonec si vyberu světlé bokovky, bílé tričko a botasky. Oblečení zdůrazňuje moji skvělou postavu. Josh to aspoň vždycky říkával, ale já mu moc nevěřím. Nejsem ani tlustá ani vyzábá prostě normální. Musela jsem pořádně dřít abych ji měla aspoň takovou. Mno abych řekla pravdu,zas tak hodně to nebylo. S Amy jsme chodili pravidelně plavat a do posilovny a já jsem pravidelně tancovala a učila menší děti karate. Najít přiměřeně vysokého tanečního partnera byl pro mě menší problém. Mám 155 centimetrů na výšku, takže všichni kluci působili proti mně jako obři. Amy mi nevěří, že mě to prostě baví. Taky strašně ráda zpívám a u nás jsem pravidelně vystupovala v jednom klubu. Zkusím si něco sehnat i tady. Přehodím si přes sebe džínovou bundu a mrknu do kabelky. Mobil, klíče od bytu a auta. Fajn. Všechno mám, Rozloučím se s Amy a zamířím si to před dům, ve kterém se náš byt nachází. Nasednu do svého auta a zamířím si to do své nové práce.

Ani ne za 20 minut už stojím před sídlem lasvegaské kriminální laboratoře. Výtahem vyjedu až do 2.patra a zamířím si to do kanceláře svého nového šéfa. Naštěstí mi po telefonu vysvětlil, kde ji najdu. Nesměle zaklepu na dveře kanceláře a ty se otevřou. Stojí v nich sympatický muž a mile se usmívá. Typuji mu okolo padesáti. ,,Ty jsi asi Kessy že? Já se jmenuji Gil Grissom a budu tvým šéfem " řekl a potřásl mi rukou. ,, Naposledy jsme se viděli, když jsi byla ještě malá, takže si na mě moc nepamatuješ viď ? usmál se na mě. ,,Moc ne " přiznala jsem rozpačitě. ,,No to nevadí " řekl mi s úsměvem.,,Pojď seznámím tě se zbytkem týmu ". Následovala jsem ho do ,,zasedačky", kde už všichni čekali. Právě se skláněli nad nějakým plánkem, když je Grissom přerušil:,,Takže tady je naše nová kolegyně Kessy McBraid". Nervózně jsem pohlédla na své nové kolegy. Byly mezi nimi 2 ženy. Zatímco jedna byla vysoká tmavovláska a mračila se na mě, druhá byla o něco menší, měla zrzavé vlasy a přátelsky se na mě usmívala. Pohlédla jsem na 3 muže. Zatímco vysokého černocha a sympatického kluka s veselým úsměvem jsem viděla poprvé v životě, vysokého hezkého muže s hnědými vlasi jsem poznala okamžitě. Úplně jsem v tu chvíli zkameněla. To byl on. Muž, který mi zachránil život, tím, že mě včas našel. Nick Stokes.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | E-mail | Web | 8. března 2009 v 13:17 | Reagovat

myslím, že je to napsané krásně...vážně se mi to moc líbí...a doufám, že to pokráčko napíšeš, protože já na něj budu netrpělivě čekat...fakt moc hezký...

2 Anička Anička | E-mail | Web | 8. března 2009 v 13:18 | Reagovat

jo a fakt nemáš za co...byla to jenom malá  rada:-)))

3 Anička Anička | E-mail | Web | 8. března 2009 v 13:24 | Reagovat

já si teda fakt myslím, že píšeš moc hezky, včetně toho popisu hlavní osoby...fakt je to dobrý...trochu si věř...:-)))

4 Natashka Natashka | Web | 8. března 2009 v 17:32 | Reagovat

Souhlasím s Tebou, co jsi napsala do komentáře na blogu Sary ;).. taky mi přijde hloupé ji hned nadávat..

5 Natashka Natashka | Web | 8. března 2009 v 18:16 | Reagovat

Jo no, mě přijde jako by všichni lezli Sare do zadku.. jako já ji chápu, že je naštvěná, že má stejný název, prostě měla si dát jiný, ale aby ji takhle hnusně hodnotili grafiku, mi přijde dětinské.. Horší by bylo, kdyby Sarinu grafiku kopírovala a mazala zdroj, nebo tak něco.. Prostě kdyby ji tam psali o tom, jaký má název, a né o tom, jakou má hroznou grafiku a tak

6 Danča → SB → ♥ Danča → SB → ♥ | Web | 8. března 2009 v 19:42 | Reagovat

Týjo, náhodou je to super!! Nepodceňuj se :o) Mě se to líbí! Nápad na nového člena týmu je skvělý a líbí se mi ten konec s Nickem. Fakt úžasný. A se slohem si nelam hlavu. Mě taky nikdy nebavil a nešel a to trvá doteď :o) Tady jde o tu myšlenku, kterou si vyjádřila fantasticky! Určitě pokračuj, vůbec neváhej :o)

7 Natashka Natashka | Web | 8. března 2009 v 19:46 | Reagovat

Přesně ;) Sara je rozumná a nic takového o grafice by ji nenapsala, ale ti ostatní, jsou fakt divní.. Ted když Sara napsala, že to není pěkné, tak se ji omlouvají.. No prostě jsou jak malí..

8 Danča → SB → ♥ Danča → SB → ♥ | Web | 8. března 2009 v 20:55 | Reagovat

Nemáš vůbec za co děkovat, nic jiného než pravdu jsem nenapsala :o)

9 IONEL IONEL | Web | 8. března 2009 v 22:16 | Reagovat

Můj spolužák se jmenuje Kessi xD jaj no hezké moc hezké x)

10 tess tess | Web | 10. března 2009 v 17:47 | Reagovat

To je moc pěkné! Myslím, že popis Kessy je povedený, zbytečně se podceňuješ xD  Jinak já očekávám co nejdřív pokračování xD

11 ivet ivet | E-mail | 16. března 2009 v 11:48 | Reagovat

Je to skvělý!!!!!!!!!!!!§ Rychle pokřáčo!!!!!!!!!!!!!! Nemůžu se dočkat!!!!

12 Lucka tvoje →SBčko← Lucka tvoje →SBčko← | Web | 18. března 2009 v 14:29 | Reagovat

Páni, to je sqělý :×) To spojení slov mračící se Sara, sympatický kluk s veselým úsměvem. To je prostě DOKONALÝ!!! :×))

13 ivet ivet | E-mail | 24. března 2009 v 19:28 | Reagovat

Kdy bude pokráčo???? :-(

14 ivet ivet | E-mail | 6. června 2009 v 19:20 | Reagovat

Chystáš vůbec pokráčo??? Já jen, že to vypadalo skvěle, ale nějak se ne a ne dočkat pokráča a byla by škoda to nechat rozepsané!!! :-|

15 Patty Patty | Web | 6. července 2009 v 12:27 | Reagovat

bude pokračování??jinak moc pěkně napsané:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.